Není čas

Nevím ovšem, proč a jak přesvědčovat pubertální dívčinu z hor, která už protelefonovala majlant, že je pouze obětí mediálně-ekonomické manipulace. Prostě nevím a ani nechci vědět. Obávám se totiž, že valnou část zájmu o jakékoli vzrušení, o jakkoli pojatý druh zábavy, způsobuje ona otázka po probuzení – co budu s tím časem vlastně dělat? Eo ipso – co budu dělat se sebou samým?

Nabízet v takto tržně pojatých seriálech protihodnotu a konkurenci ve formě „umění s nejvyšší značkou kvality „ je ovšem nesmysl. “

Televizní přednes Máchova Máje nezpůsobí lavinu SMS výkřiků a na finále mistrovství světa ve fotbale se také bude dívat více lidí než fanoušků Hamleta, kteří to ani toho památného fotbalového večera bez „být či nebýt“ nevydrží.

Z praktického hlediska může být zajímavé skutečně vyčerpávající „vyhodnocení“ paralelního seriálu „z vily goril“. Odhalení by totiž mohlo spočívat i v nesmírně cenném materiálu pro funkci, funkčnost a obecně – „strategii dramaturgie" veřejnoprávních sdělovacích prostředků.

Dost možná by se mohlo stát podkladem pro stanovení hranic možností „seriózních a bulvárních médií“ ve vlivu na diváka či posluchače.